Harryho nevlastní sestra

2. prosince 2009 v 21:17 | Little Jappanesse |  FF
Harryho nevlastní sestra

Seděla jsem v poslední řadě celá v černém a zírala na rakev před sebou. Netrvalo dlouho a všichni se začali zvedat až jediný kdo seděl jsem byla já. Chtěla jsem počkat až všichni odejdou a já konečně uvidím otce a rozloučím se s ním.
"Harry, Snape nebyl nic dobrýho, nevím jak Tě mohlo napadnout uspořádat ten pohřeb. Sám jsi přece..."
Procházely kolem mě davy lidí a jedna trojice se u mě zastavila, černovlasý kluk se zelenýma očima a brýlemi, který právě odpovídal hnědovlasé dívce.
"Hermiono, každý si zaslouží pohřeb, dokonce i Voldemort"
Hermiona zvedla oči v sloup. A ten třetí zrzek, který měl nepřítomný výraz. Všichni byli tak sedmnáctiletí.
"Neznáme se odněkud?" zeptal se černovlasý kluk. Zavrtěla jsem červenýma vlasama a lehce zamrkala zelenýma očima. Harry zalapal po dechu.
"Vím co si myslíš, Harry, ale to není možné!" předběhla ho Hermiona
"Jak u Merlinových vousů víš co jsem chtěl říct??!"
"Nikdy ses nenaučil nitrobranu, vzpomínáš?"
"Ty teď jako umíš nitrozpyt?!" užasl Harry a ještě jednou se na mě podíval. Hermiona pokrčila rameny a odtáhla své kamarády pryč. Konečně na louce u jezera nebyl nikdo. Došla jsem až k černé rakvi. "Ahoj tati" pozdravila jsem nesměle a z celého srdce si přála abych si s ním mohla naposled a zároveň poprvé promluvit. Podlomila se mi kolena a začalo pršet.
"Ehm ehm" ozvalo se za mnou. Otočila jsem se, byl to ten černovlasý brýlatý kluk. Mlčela jsem dokud nepřišel blíž. "Ehm..." povytáhla jsem jedno obočí.
"Jmenuju se Harry Potter, s tvým otcem jsme nikdy nebyli dobří přátelé, ale byli i chvíle co mi zachránil život. Byl to svým způsobem velký kouzelník. Oklamal i Brumbála.."
Stále jsem na něj mlčky zírala, nevědíc proč mi to všechno vypráví.
"Chceš naposledy mluvit se svým otcem Lily?"
Nevěděla jsem jak to věděl, ale přikývla jsem. Přemístili jsme se do Londýna na Ministerstvo kouzel a pokračovali jsme na Odbor záhad. Prošli jsme několik točících místností a vždy ty co jsme si vybrali označil Harry křížkem. Mě se začínala točit hlava, když Harry otevřel dveře místnosti, která vypadala jako divadlo, bylo tam několik řad a na konci bylo něco jako jeviště. Ten závěs okamžitě upoutal mou pozornost. To už mě táhnul dolů k jevišti. Stanuli jsme před závěsem a já se na Harryho napjatě podívala zelenýma očima.
"Slyšíš ty hlasy?"
Napnula jsem uši, ano něco jsem slyšela ale že by to byl otec? Znělo to spíš jako šum několik stovek lidí.
"Co je to?" zeptala jsem se aniž jsem od závěsu odtrhla oči.
"Brána na onen svět. Ovšem kdo tam vstoupí už se nevrátí."
Musel vidět můj nechápavý výraz protože dodal.
"Existuje však jeden způsob, když Tě kouzlem někdo přivolá zpátky do 30 minut, vrátíš se. Mezi námi, nejsi jediná kdo přišel o otce. Já dokonce i o matku."
"Jak zní to kouzlo?"
"Úplně obyčejné přivolávací kouzlo." usmál se nad svou genialitou a dodal. "Půjdu první, na tohle jsem čekal celý můj život."
Podívala jsem se na něj stylem, "Myslíš že já ne?!" ale nahlas jsem nic neřekla jen jsem přikývla na souhlas. Nastavili jsme si hodinky a Harry skočil do závěsu. Čekání bylo dlouhé, alespoň jsem ale měla možnost přemýšlet co za 30 minut asi řeknu otci a jak ho tam asi za těch 30 minut najdu?? Než jsem našla odpovědi na tyto otázky, bylo za 30 sekund 30 minut.
"Accio Harry Potter!" vykřikla jsem a mávla hůlkou směrem k závěsu. Chvíli se nic nedělo a pak se ozvalo tiché puf. Harry ležel tváří k zemi.
"Harry..?" oslovila jsem ho opatrně a poplácávala ho po tvářích. Po tvářích se mi rojily slzy a zkapávaly na Harryho tuhý obličej. "arry už se nevrátí." řekl kdosi uvnitř mé hlavy. "Víš co máš dělat" Vzala jsem svého mladšího bratra do náruče a skočila do stříbrného závěsu. Bylo to zvláštní takhle umírat, nic jsem necítila, pořád jsem měla Harryho v náručí a najednou otevřel oči.
"Hermiona měla pravdu, vždy měla pravdu, kdybych měl možnost omluvil bych se jí, třeba bych jí i řekl že jsem jí vždy miloval, a nikdy milovat nepřestanu...." umlčel se. Postavila jsem ho na nohy. A poprvé jsem se rozhlédla kolem sebe. Byla tma nikde nic. Zkusila jsem rozsvítit hůlku ale nic se nestalo. Najednou se přece rozsvítilo.
"Lily? Harry?" nadskočila jsem a chytila Harryho za ruku. Byla to žena, jako kdybych se dívala do zrcadla, nedošlo mi to. Harry mě pustil a utíkal jí vstříc otevřené náruči s výkřikem: "Mami!" Po chvíli se objevil jako by starší dvojník Harryho a Harry pustil matku a vykřikl "Tati!" Začali se objevovat další příbuzní Potterových, mezi posledními se objevil Albus Brumbál, Sirius Black, Remus Lupin a Severus Snape.... Tentokrát jsem vykřikla já a všichni lehli...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama