Listopad 2009

4. kapitola: Léto full of Love

17. listopadu 2009 v 21:10 | Little Jappanesse |  Láska k tanci

4. Kapitola: Léto full of Love
k povídce: Láska k tanci

Léto se kvapem blíží, už napsat jen pár posledních červnových příjimacích testů a můžu si náležitě zaslouženě užívat prázdnin a doufám, že napřesrok to bude také tak, tedy že toto nebudou moje poslední prázdniny. Uvidím jak ten test zítra napíšu, protože celým svým srdcem a svou duší jsem v Itálii, tam kde se budu celý následující týden soustředit v tanci. A pobývat s nejlepšími lidmi jaké jsem kdy poznala, nejvíc se těším na Maxe...

Nemohla jsem usnout. Musela jsem na něj pořád myslet a když už jsem konečně zabrala tak se objevoval v mých snech. Nebyly to špatné sny co Vás napadá, to vůbec, jen jsem téměř zaspala, bez snídaně jsem vyběhla do slunného dne napsat si poslední příjimací test na vysokou školu. Co čert nechtěl ujel mi autobus před nosem a já jsem jasně viděla jak se na mě řidič šklebí v postranním zrcátku, jako kdybych Vás neviděla.. pomyslela jsem si skepticky a pomalu jsem se přesouvala na druhou zastávku, druhého autobusu, který projíždí naší čtvrtí ale spojuje nás s jinou stanicí metra. I tentokrát jsem běžela, jak jsem šla pomalu najednou se za mnou ozval zvuk motoru, pootočila jsem hlavu a vedle mě autobus, rychle jsem se vzpamatovala a pelášila na zastávku. Tenhle řidič byl naštěstí příjemný a počkal na mě. Když jsem za dvě zastávky vystupovala málem jsem vrazila... "Maxi!" křikla jsem a přívětivě jsem se na něj usmála. Max byl zamyšlený ale úsměv mi opětoval, pokynul rukou a odpověděl: "Jé ahoj Karlíto.." Zmateně jsem se na něj podívala, on se na mě ještě jednou usmál a nastoupil. Ten řidič taky nebyl moc milý, když ani nepočkal aby jsme se s Maxem rozloučili. Řidič zatroubil, já konečně vyskočila z posledního schodu a ještě jsem se na chodníku ohlédla. Očima jsem našla toho koho jsem hledala. Letmo jsem mu zamávala, znovu se na mě usmál a naznačil že se uvidíme zítra na tancování. Horlivě jsem přikývla a stála na zastávce tak dlouho dokud nepřijel další autobus, mimochodem který jezdí jednou za patnáct minut... Potom jsem se konečně rozešla směr stanice metra.. Na ten příjimací test jsem přišla pozdě, už mě nepustili dovnitř. Jen jsem nad tím mávla rukou, co já se jich budu doprošovat? Třeba ani už studovat nechci. Vyšla jsem z akademické půdy mé potencionální školy a dostala šílenou chuť na něco od Mc Donalds. "Jedno zmrzlinový kafe, prosím" objednala jsem si u vysokého kluka za volnou pokladnou. "Jistě, 45 prosím..." měl toho asi dost za celý den tak měl sklopenou hlavu soustředíc na peníze, ale když konečně vzhlédl pomalu vydechl: "K-Karlíto..? Jsi to ty..?" Mě zpočátku nedocvaklo odkud mě může znát. Pohlédla jsem na něj s údivem. "James... z tábora...pamatuješ?" Cvaklo mi.. "No bodejť! Jak bych mohla zapomenout Jamie!!" usmála jsem se na něho. "Máš volno teďka?" Přikývla jsem. "Počkáš na mě za deset minut mi končí směna, hrozně rád bych si s tebou pokecal." Znovu jsem s úsměvem přikývla a podávala mu pomačkanou padesáti bankovku. Odstrčil mou ruku zpátky se slovy: "To je na mě." a mrkl na mě. Pokrčila jsem rameny a řekla: "Díky. Budu támhle..." ukázala jsem za sebe na jeden box. Jamie nelhlal, nestačila se mi ani roztopit zmrzlina v mém kafe a už si ke mě přisedl. "Povídej přeháněj jak se máš?" začal a dal mi pusu na tvář. Povídala jsem mu že nic moc, chodím do práce, dokončuju školu a hlásím se na vysokou. James zase povídal že jeho na vysokou loni vzali ale on si to pak rozmyslel, odjel na půl roku vydělat si do Ameriky a teď je za vodou ale nemá do čeho píchnout tak zůstal v mekáči. Povídali jsme si pěkně dlouho, se ví když jsme se pěkně dlouho neviděli, popíjela jsem u toho své kafe a bylo mi dobře, za těch pár dní docela obrat k lepšímu. Pak jsem s sebou trhla když se ozvala moje vyzváněcí melodie a na displeji bylo neznámé číslo... "Haló?" řekla jsem do telefonu. V telefonu byla slyšet velmi hlasitá hudba a pak hlas který křičel moje jméno: "KARLÍTO?? Co děláš?" Pokrčila jsem rameny a hleděla na Jamese když jsem dlouho neodpovídala hlas mé jméno zopakoval a přidal: "Jsi tam? Halóo?? Počkej já vyjdu ven z tohohle kraválu...." Dlouho bylo ticho a pak zase ten hlas. "Karlíto, co děláš dneska večer?" Vytřeštila jsem oči a odpověděla. "Nic konkrétního... samá rutina..." Hlasu se evidentně ulevilo. "Tak doraž do Dance Café na Leicestru! Těším se na tebe! Uvidíme se, Max" než jsem se vzpamatovala položil sluchátko... "Kdo to byl?" zeptal se James když jsem mlčela a nevšímala si jeho ani svého zbytku kafe. "Max.." odpověděla jsem jako ze sna. "Co ti chtěl?" Podívala jsem se na něj.