Září 2009

3. Kapitola: Žiju jen tancem

10. září 2009 v 10:03 | Little Jappanesse |  Láska k tanci
Povídka: Láska k tanci
Kapitola 3: Žiju jen tancem

Nikdy bych nevěřila, že to co se chystám napsat někdy napíšu. Miluju tanec! Ale spíš o tom nevěření jsem myslela něco jako tenhle dodatek: Miluji tanec více než lyžování! Celý jarní prázdniny jsem byla jako na trní hlavně v pondělí a ve čtvrtek. Nevím, zázrak že mě to takhle chytlo. Ale rozhodně ničeho nelituji a je to lepší než fotbal. Jistě i tam bych měla nové přátele, ale tady jsem znala už Lily aniž bych tam začala chodit, všechno na světě je lepší když máte od někoho doporučení než když si něco najdete sami. Vím o čem mluvím, neplatí to jen o tancování ale třeba i o brigádách. Buďte velmi opatrní při výběru, může se zdát úplně úžasná když si ji najdete na internetu, povinným pohovorem projdete až překvapivě snadno a ejhle něco je špatně - ani vás nenapadne že by vás takhle slušní lidé mohli každý měsíc okrádat o nějakou tu kačku...

Zpět k tancování, po jarních prázdninách jsem zase šla na trénink, super, trochu jsem markvartovala ale šlo to a hlavně jsem si to náležitě užívala. Jako nikdy! Na konci tréninku jsem se dozvěděla že se o víkendu jede na soustředění a jestli nechci jet taky. Po tom silvestrovském zklamání jsem ihned kývla vyhýbajíc se Maxovo pohledu.

"Kamže jedeš...?" zeptala se matka zvědavě a pohrdavě zároveň. "Na Mácháč.." na to já. A dodala jsem: "Tancovat na celý víkend." a nevědomě jsem se zářivě usmála. "Vždyť netancuješ?!" opáčila matka a zvedla obočí. Mrkla jsem na otce, který zíral na fotbal a jeho oblíbený tým právě vyhrával a tak řekl: "Jen ať jede, je celý dny zavřená doma a zírá do knížek a do počítače, dobřej jí trochu života!" Věnovala jsem otci svůj nejkouzelnější úsměv a dala mu pusu na tvář na matku jsem se ani koutkem oka nepodívala a když jsem odcházela z obýváku zamumlala jsem jen ledabylé děkuji které se ztratilo v ohlušujícím gooool od mého otce, protože jeho tým právě zvýšil skore. V pokoji jsem si vzala sportovní tašku a začala do ní dávat vše potřebné na taneční víkend. Nevěděla jsem přesně co potřebuju, ale co sbalila jsem si tepláky a hafec triček, nemusím ani připomínat proč, při pomyšlení, že budu tancovat celou sobotu a půlku neděle... Ještě ten den v sedm hodin večer jsem měla sraz s Lily před jejím barákem. Belatrix nás měla vyzvednout v sedm hodin a patnáct minut, díky dopravní zácpě v našem hlavním městě trošku meškala, dorazila v půl osmé a pět minut. Ale co jedu na Mácháč! A tak se těším že mi zpoždění nevadí, navíc jsem to já, kdo věčně věků chodí pozdě...

Na Mácháč - píšu na mácháč, ale vlastně do takové menší vesnice poblíž Máchova jezera. Tedy na Mácháč jsme dorazily asi tak v půl deváté večer a hned nám byla naservírovaná prima večeře. Příliš velká než abych ji snědla sama, řekla bych. Co se dělo pak si nepamatuju, nebo možná jen střípky. To víte alkohol. A jak já sama říkám alkohol je v lecčem podobný facebooku - taková nová stránka, kde můžete sdílet svůj život na netu ovšem pozor jen s vašimi přáteli či rodinou, pokud chcete být sebevrazi nebo si chcete "počeštit" facebook aby se víc podobal stránkám lidé a líbímseti, proč ne, můžete si přidávat nejvíc lidí. Ale je to ošemetné, nikdy nevíte koho si přidáte. Zpátky na Mácháč - Max měl narozeniny. Tak je jasné, že se pilo a slavilo až až. Takový jubileum se musí oslavit. Spát se šlo různě, já šla mezi posledníma, Max hrál na kytaru a Lily a já jsme zpívali. Pak jsme si chvíli povídali a já usnula na schodech v mezipatře... Jak jsem se dostala do pokoje můžu se jen dohadovat....

V sobotu jsem se probudila kupodivu časně, to muselo být proto jak šíleně jsem se těšila na trénování! Na snídani jsem dorazila mezi prvními a první otázka mě zasáhla ihned po otevření dveří: "Jsi v pořádku...?" podívala se na mě starostlivě moje kamarádka Lily. Nevím co jsem včera a dnes v noci vyváděla ale asi to stálo za to, podle udivených pohledů. "Máš plastickou operaci...?" rýpl si Max. A já zavrtěla hlavou a sedla si vedle Lily, zády k Maxovi. Tou operací nejspíš myslel moje super brýle který jen tak nikdo nemá a nasadila jsem si je ráno v pokoji místo čelenky, dostala jsem je v létě ve Švýcarských Alpách. Max se natáhl a sundal mi je z hlavy se slovy: "Můžu..?" Kývla jsem. Vypadal v nich opravdu směšně a já si pomyslela, že jestli takhle vypadám i já, tak už je asi nevyndám ze šuplíku a je čas koupit si pořádný brýle. Když to je těžké když nosíte brýle na každodenní nošení - nemyslím sluneční, to je jasné, že..

Konečně trénink! Nemám slov! Tančila jsem až do poslední kapky potu... Prostě úžasný! A to jsme trénovali až do večera, s přestávkou na oběd, mini pauzama na pití a pak na večeři. Po večeři jsme se šli projít do lesa. Je tu opravdu nádherná krajina, být Mácha, nebo Máchův potomek, tak tu taky napíšu nějaký historicky umělecké dílo. V lese jsem zažila boj na život a na smrt a také jednu velkou bitvu - holky proti klukům. Ve hře jsem byla já, Lily a Žaneta a kluci byli v následujícím složení: Max, Josh a Paolo. Vyhráli kluci, měli víc šišek... ale my je pak přeprali v improvizovaném zápase sumo...

Večer se opět kalilo od nevidim do nevidim, což je obdivuhodné když je ráno trénink, že? Ale dá se. Neděle byla tedy opět taneční a náležitě jsem si jí užila, víkend jsme zakončili obědem, někteří výletem na Bezděz ale někteří - já šlofíkem. Ve večerních hodinách jsme se vrátili zpátky do reality....

2. Kapitola: Pololetní zkouškový

2. září 2009 v 22:12 | Little Jappanesse |  Láska k tanci
Povídka: Láska k tanci
Kapitola 2: Pololetní zkouškový


Absolvovala jsem tedy do konce roku pár dalších tréninků tancování, celkem asi tři a pomalu si čím dá tím víc zvykala na Maxe a čím dál tím víc mi přirostl k srdci. Poslední víkend v roce se mě zeptal jestli nechci jet taky na jednu chatu oslavit Nový rok. Byla jsem v šoku, doposavaď mě nikdo nikdy nikam nezval, půlka mě byla nadšená druhá půlka spíše racionální a říkala mi v duši: "Počkej, znáš je jen pár dní... " Nebo spíše říkala: "...znáš ho jen pár dní.." Každopádně jsem nakonec poslechla svou racionální půlku a nejela jsem i když mě dost přemlouvali, možná to byl ten problém. Max pořád opakoval, že mě přesvědčí ale já tvrdohlavec jsem si postavila hlavu a řekla ne. O pár měsíců později - možná týdnů jsem toho hořce litovala ale co se dá dělat, člověk se rozhodne jen jednou, někdy to je dobře, jindy špatně a pak by si přál vrátit čas. Hermionin obraceč času by se mi v mém životě dost hodil. Co naplat.

Tak tedy, jak jsem psala tak jsem tedy nakonec neodjela na chatu oslavit Nový rok s nově nabytými přáteli, na které v současnosti nedám dopustit a věřím jim naprosto stoprocentně! Druhý důvod proč mě Max ne a ne přesvědčit abych jela a nabyla novu super zkušenost byla skutečnost z loňska, totiž loni na Silvestra u nás byli známí a byla to sranda, jistě jsem hloupá že jsem dala přednost rodině před přáteli, ale čekala jsem krevety - teda ty známé, protože by to znamenalo že bych slavila Silvestra i s jejich synem, kterého znám asi pět let. Vždycky jsem doufala, že mezi námi přeskočí jiskra, ale teprve letos v létě jsem si uvědomila jak na tom jsme, s Jamiem jsme jako bratr a sestra. Jamie je můj mladší brácha. Navíc jsem si to uvědomila také kvůli Maxovi, pořád po něm pokukuju, záleží mi na něm a je mi s ním zkrátka a dobře, dobře.

Nový rok jsem tedy strávila v rodinném kruhu a říkala jsem si že se budu usmívat, možná že je to letos naposledy... Napřesrok určitě pojedu a Max mě nebude muset přemlouvat jak malou holku! Teda jestli něco bude, ale jak je znám tak se nemusím bát ;-))

A přišlo zkouškový období. Pro mě tak trochu v uvozovkách, protože pravý zkouškový, tím myslím na vysoké škole je asi tisíckrát těžší než jsem zažila letos v lednu. Nultý ročník holt. Učila jsem se spíš jen tak že jsem si četla poznámky z přednášek - též v uvozovkách. A všechny zkoušky jsem dala na solidní chvalitebnou. Krom tedy jedné trojky z managementu a jedné dostatečné z matematiky, což ani nebyla moje chyba když uvážím že nám nedali papíry na vypracování a jen a4kový zadání. Já holt potřebuji prostor na počítání. Navíc na druhý pokus to byla z matiky výborná, a to je docela skok, že? Neřeknu nic, kdybych na druhej pokus dostala dobrou s odřenejma ušima ale z dostatečný na výbornou?? Navíc jsem si to ani moc neopakovala jen jsem spočítala asi čtyři typy příkladů. A k tomu jsme jako rodina nejeli na každoroční hory se známými kde je samozřejmě člen i Jamie. Docela mě to vzalo, chápejte i tohle mohla být poslední zimní dovolená. Nechci být nefér k rodině nebo tak, ale v mým věku už se pomalu všichni osamostatňují. Ačkoli všichni v partě asi čekají že si najdu přítele, nebo až si ho najdu, že bude moct jet taky. Ani nevíte jak bych si to přála. Vím už koho bych vzala sebou. Kdo neví, nechápe nic z toho co tu píšu a ostatně je mi to jedno. Kdo tu vypráví povídku, co?

Prázdniny po zkouškovém jsem si ovšem na horách vynahradila, sice ne tak jak jsem zvyklá a trochu v jiném stylu a bez Jamieho, to znamená bez kopce srandy. Ale přece jsem stála i letos v zimě na lyžích. Já bez lyží to ani nejde, lyžuju už od kolíbky pomalu a neumím si představit že bych jednu sezonu vynechala. A taky nikdy nezapomenu na lyžování s Jamiem, byla to nezapomenutelná sranda!


Nový mezník nový začátek

2. září 2009 v 21:09 | Little Jappanesse |  ->My diary<-
Hlásím se po prázdninách opět na svém blogu. Pořád je tu otázka rušit nerušit. Ne nebudu rušit ani strašit! Jen je čím dál méně času hlavně čím dál méně času dávat na svůj blog nejrůznější kraviny jako obrázky, videa, mpétrojky, nemluvě o řetězácích. Jediný co kdy budu zveřejňovat budou čas od času moje články - postřehy a někdy když se mi něco zalíbí na youtube nebo podobných stránkách s videi tak si to přidám do svého super update článku :-)

Není zkrátka moc na co se těšit, na své si přijdou jen Ti, co rádi čtou. Jelikož bych hrozně ráda psala příběhy, povídky a ráda bych psala i v jiných jazycích než jen v češtině. Já jsem takovej blázínek do jazyků, víte? Zato matika ou matika, ta mi nejde levou zadní jak se lidově říká.

New updates:
  • new nickname: Little Jappanesse
  • stories - loads of them
  • new layout? If it´s time...
  • thinking about writing everything in english, french and jappanesse ;-)))
Yours Little Jappanesse <3