Duben 2008

->unfair...<-

28. dubna 2008 v 21:24 | Lizy-chan |  ->My diary<-
Do you understand? Hey...why always it me?! Think I will write Diary again! I like reading but...and I think I know something of literature, but evidentlly it´s not everything. I have to know everything, I have to be encyclopedie! I likely....I more like English...oh boy! I know that I can´t have everything...just I´m sad of the mark....D... But unfortunately somebody has everything....yeah maybe she is weak in English but she doesn´t have D...not! I´m not jealous at her! It´s just unfair...Ironic is I thought I had only eight mistakes! And would be the best of alls! but not! I can´t be on the top...she is on the top...really not I can´t write it...It´s not nice...but I´m writing it again...but she is not nice too..Look! She thinks she can sing but not...yeah she doesn´t sing pretty nice and she behaves bad...she said to Vanessa (not promtly to her eyes) "She can´t sing and thinks she can..." I must not cry!! She does it not me! It´s life...I´m not complain...

->open your eyes to love<-

28. dubna 2008 v 18:31 | Lizy-chan |  texty
Open your eyes to love by LMNT

->řetězák od orashi<-

27. dubna 2008 v 12:39 About blog
image/gifVe snu se ti zjeví Obito a poprosí tě abys řekla Kakashimu,že ho miluje.Řekneš mu to?
Obito? Kdo je Obito xD
image/gifPříde k tobě Sakura a řekne ti,že se dneska líbala s tvym klukem.Tvoje reakce?
Sakuro...dobrý no...scháněl se po tobě Naruto...
image/gifPřejdeš do týmu Gaie místo TenTen.Ovšem budeš se tam cítit méněcenná protože si tě Gai nevšímá.Co uděláš?
Přejdu z5 do týmu TenTen...
image/gifKdyž spíš,přepadne tě Kakashi a sebere ti tvojí nej.věc.Náhodou ho ale stačíš vyfotit...Bez masky!!!Co uděláš?
Buď mi vrátí moji nej věc nebo tu fotku dám veřejně na net!!!xD
image/gifNeji na tebe tajně kouká Byakuganem.Pak všem rozkecá tvoje pocity a tak.Co uděláš?
Drbna jedna...xD
image/gifimage/gif Uvidíš Shina jak v lese podplácí Sasukeho,kterej se nechá ukecat,že má přepadnout Hokage /Tsunade/ a vyfotit jí ve sprše.Vyrušíš je?
Kdo je Shino? Ale asi ne, nemíchám se do cizích věcí...x)
Jaký twoje ambiciozní SBéé mají pokračovat?
wšichni kdo sledují Naruta!!! A taky i TY kdo si tento řetězák čteš!!!! xD:p

->3.kapitola<-

26. dubna 2008 v 20:34 Madisinin deník
3. kapitola, část druhá - Maturiťák začíná
Díky, babi, zamumlala jsem. Usmála jsem se, složila vzkaz a založila si ho do deníku. Najednou jsem si všimla, že mi na notebooku bliká oranžová zpráva.. Odklikla jsem zprávu a přečetla si zprávu od Samarky: Hey! Jak se chystáš na ples, maturantko? Vůbec nevím, co na sebe!! Myslíš, že se Joshovi budu líbit v růžových šatech? Nebo v černých..? Nebude to vypadat jako na pohřbu, ne? Já nevím, Madison! Poraď mi prosím...Vím, že si nejlepší kamarádky pomáhají, ale věděla jsem jaká je Sam drbna, že by mě zdržela a tak, a navíc si stejně vybere nakonec ty růžový, na to jí moc dobře znám...ale abych se necítila provinile napsala jsem jí nápovědu, malé, nic neříkající "R" a zaklapla jsem notebook. Přestala jsem vnímat svět kolem sebe a odešla jsem do koupelny, umyla jsem si hlavu, jako první část mé přípravy na můj velký večer. V 5:15 jsem byla hotová a oblečená v modrém jsem čekala ve svém pokoji až uslyším zvonek u dveří. Začínala jsem být trochu nervózní. Každou chvíli jsem koukala na hodinky a přešlapovala jsem po pokoji sem a tam. Konečně se o deset minut později ozval zvonek ze zdola následovaný matčiným hlasem: "Madison! Máš tu odvoz na ples!!" Vzala jsem si kabelku, zkontrolovala naposled můj vzhled v zrcadle a vykročila na chodbu. Dole pod schody na mě čekal Lewis. "Er..ehm...Ahoj..." Usmála jsem se na něj. Za Lewisem se objevila Lily ve světle zelených nadýchaných šatech a Sam v nádherných růžových šatech. (vždyť jsem to říkala..xD) "Vypádáš úžasně, Madison!" pochválila mě Lily. Sam přikývla. Nastalo trapné ticho, všechny jsme čekaly, že Lewis něco řekne, ale jako vždy když je středem pozornosti zčervenal a neřekl nic. "Jedem..?" zeptala se konečně Sam. Přikývla jsem a otočila se směrem k obývacímu pokoji. "Mami, tak my jdem, ahoj Ally..a pozdravuj Taťku.." Mamka místo odpovědi vešla do předsíně s digitálním foťákem v ruce. "Mami...je to nutný..?" zeptala jsem se otráveně ostatně jako vždy když mě mamka chtěla fotit. "Alespoň jednu památku, Madison.." Udělali jsme skupinku, aby měla maminka radost, a taky památku.. "Už můžem jít..?" zeptala jsem se potom. "Počkej ještě..." řekla a ohlédla se do obývacího pokoje "Ally? Můžeš na chviličku?" Dobrá tak ona mě chce vyfotit i s Ally, no dobře no, ale potom jí to snad bude stačit..."Postav se k nim, Allynko" oznámila Ally, která jen pokrčila rameny a postavila se doprostřed vedle mě. Vypadalo to vtipně, my v plesovým a Alison v otrhaných (oblíbených) riflých a v špagetovým tričku a s rozevlátými vlasy. Když po tisícté fotografii jsme vyšli před dům a šli k autu, bratra Lewise, řekla mi Sam: "No konečně..." podívala se na mě "Doufám, že nepřídem pozdě na náš maturiťák..." Podívala jsem se na hodinky, které ukazovaly třičtvrtě na šest. "Taky doufám.." To už jsme byli u auta. "Ahoj Marty!" pozdravily jsme svorně Lewisova bratra. "Čekám tu věčnost, co jste tam dělaly? To jste ty šaty vyráběly?" řekl místo odpovědi a usmál se na nás. "Marty, můžem jet.." oznámil Lewis. Na ples jsme dorazili za pět minut dvanáct jak se říká, bylo za pět minut sedm. Našli jsme téměř ihned zbytek naší třídy, kteří už netrpělivě vyčkávali náš příchod a čekali až bude na řadě slavnostní nástup maturantů. Když nás uviděli, probodávali nás pohledem, nevím proč hlavně mě, fakt díky mami, za tohle zdržení, na druhou stranu má asi pravdu, mám památku. Ozval se tón skladby na který nastupují letos maturitní ročníky a já Lewis, Lily a Sam jsme se zařadili do řady a ukázkově jsme vešli na taneční parket. Cítila jsem se jako pod drobnohledem, z toho kolik tam bylo studentů a učitelů, tolik lidí že studuje na naší střední škole, říkala jsem si v duchu a přála jsem si abych neupadla nebo se mi nestalo něco trapného..(jak to bohužel většinou bývá na těchto akcích..) Seřadili jsme se do kruhu a já si oddechla, že jsem to nezvrtala, ani kroky ani že se mi nic trapného nestalo. Nastal proslov naší paní ředitelky. Polkla jsem. Hned po ní mě naše třída pověřila říct také pár slov - shrnout celá léta na střední škole. Z úzkostí jsem si vzpomněla, že můj připravený proslov leží doma na stole. Kousla jsem se do rtu. Lily, která stála po mé pravici si toho všimla a sykla: "Mads, co se děje?" otočila jsem se k ní, chtěla jsem jí říct, že jsem proslov nechala omylem doma ale přes sucho v krku jsem nevydala ani hlásku. A najednou se ozvalo mé jméno a zasvítilo na mě světlo. "Hodně štěstí..." řekli mi Lily, Sam a Lewis. V tu chvíli jsem si přála být úplně někde jinde, umět tak čarovat a přičarovat si proslov a nebo zmizet aby ho za mě odříkala Tamara, která je moje náhradnice. Došla jsem až k ředitelce na pódium (obdivuji se jak jsem to dokázala), ředitelka mě představila a podávala mi mikrofon. Když jsem tam jen tak stála řekla mi: "Madison, řekneš nám něco?" Cítila jsem jak rudnu. Odkašlala jsem si a začala jsem: "Vážená paní ředitelko, Vážení profesoři a profesorky, Vážení studenti...." Modlila jsem se aby na mě nesvítilo to otravné světlo... "Ehm...byl mi svěřen nelehký zodpovědný úkol, říci pár slov úvodem našeho maturitního plesu..." Najednou se mi zatočila hlava. "Chtěla bych Vám poděkovat, že jste se tu sešli v tak hojném počtu..." snažila jsem se improvizovat. Nejraději bych omdlela nebo odletěla někam daleko hodně daleko....když v tom...."Madison!!" slyšela jsem Lewise, který stál na kraji pódia. Teď jsem úplně ztratila řeč. "Pane McDermotte co si myslíte, že vyvádíte?!" chtěla vědět ředitelka zmatená jako já a všichni ostatní. Lewis si jí nevšímal, došel až ke mně a vytrhl mi mikrofon z ruky. "Vážení obyvatelé Střední školy Alberta Einsteina...." začal. Nevěřícně jsem na něj koukala, on Lewis odříkával projev, daleko lepší projev než jsem měla připravený a který ležel na stole doma. Když skončil tleskala jsem nejvíce ze všech. I ředitelka mu poděkovala za krásnou řeč. Chtěla jsem se mu nějak odvděčit. Ale ředitelka řekla: "Vynikající řeč...a nyní se vraťte ke své třídě, nechť začne šerpování!" V duchu jsem zaklela, chtěla jsem se zmocnit mikrofonu, říci si o nejkrásnější písničku Open your eyes to love a požádat Lewise o tanec. Místo toho jsem ho chytla cestou z pódia za ruku a zašeptala mu do ucha: "Díky.." usmál se na mě a téměř neslyšně odpověděl: "Nemáš zač..." Došli jsme ke kruhu naší třídy a začalo šerpování. Naše třídní každému z nás dávala světlounce modrou šerpu a modrou růži - no ladilo mi to..xD Poté jsme se vyfotili a začalo se tancovat. Pro Sam si ihned přišel Josh a o chvilku později se objevil Jamie a požádal o tanec Lily. Já zůstala sama stát u stolu s Lewisem. Nechtělo se mi jen tak stát. "Nedáme si něco k pití..?" Lewis horlivě přikývl a táhl mě k baru. "Úžasná řeč.." řekla jsem když jsem uskrkla doušek punče. "M-madison...s..s...s..."? zčervenal a já trpělivě čekala jak mě požádá o tanec. "Smím prosit, Madison?" otočila jsem se. Lance....úplně jsem na něj zapomněla...Nevěděla jsem co říct, začalo se dít to co na Samařině párty, když najednou Lewis řekl zpříma do očí Lancovi: "Promiň. Právě jsem ji požádal o tanec." a odtáhl mě doprostřed parketu. Nechali jsme za sebou Lance s otevřenou pusou.
poznámka autora: hlásněte v anketě, arigató gozaimasu!

->weekend<-

19. dubna 2008 v 10:37 | Lizy-chan |  ->My diary<-
Konečně zase trochu klidu o víkendu...:) Jo ale jen na chvíli, musím se učit, jop kdo by to řekl? angličtinu, češtinu, ekonomiku i účetnictví. Jo jo začne zkoušení ze všech těchto předmětů - tedy zkoušení a písemky... Opravdu nevím kdy zas napíšu další kapitolku, možná mi ale přeskočí a napíšu jí ještě tenhle víkend, kdo ví..xD

->s club 7 lyrics<-

16. dubna 2008 v 19:09 texty
S club 7 - Don´t stop never give up

Don't stop, never give up
Hold your head high
and reach the top
Let the world see what you have got
Bring it all back to you ( bring it all back)

Hold on to what you try to be,
your individuality
When the world is on your shoulders
just smile and let it go

If people try to put you down
Just walk on by
Don't turn around

You only have to answer to yourself

Don't you know it's true what
they say that love, it ain't easy
But your time's coming around so
don't you stop trying.

->3.kapitola<-

15. dubna 2008 v 16:46 | Liz-chan |  Madisinin deník
3. kapitola, část první: Jsem po škole...
9. ledna 2008
Maturitní ples maturitních ročníků 2008! Páni, nevěřila bych, že už je to za mnou, ano můj maturitní ples jsem měla v pátek 7. ledna 2008. Dnes je neděle a včera? Dá se říci, že jsem celý den prospala, znavená tancem, alkoholem a dobrou zábavou.))
Samara mi píše vzkaz: Chápeš to? Dnes je ples a ona nás otravuje s vektory?! Přečetla jsem si to a uchechtla se. Dej pokoj! Nebo je nepochopím!!!:P dopis jsem složila a hodila jí ho zpátky právě ve chvíli, kdy se profesorka Treschopová otočila od tabule: "Tak...doufám, že jste to pochopili...." řekla a podívala se na mě přísným pohledem, já jsem se rozpačitě uchechtla a dostala jsem 10 minut po škole. Podívala jsem se na Samaru a ta jen pokrčila rameny. Nemohla jsem se dočkat až skončí hodina, jako naschvál samozřejmě trvala déle než obvykle, ostatně tak to bývá, když Vás něco baví uteče čas ihned, jakmile se nudíte k smrti nebo Vám něco nejde tak se čas jakoby zastaví. Když konečně zazvonilo všichni se vyhrnuli ven. Jako obvykle celá naše třída běžela jako o život do školní jídelny, kromě mě. Samara s Lilian na mě křikly ať si pospíším, nebo bude v jídelně děsná fronta. Řekla jsem jim, že přijdu později, chtěla jsem si odsedět těch trapných deset minut Samařinou vinou, ale nemůžu jí to brát za zlé, je to moje nejlepší kamarádka. Měla jsem náladu v bodě mrazu, ani to nebyla vina Samary a také ne deset minut po škole, spíš, že mě ještě nikdo nepozval na ples. Jistě, domluvily jsme se Sam a Lily, že tam půjdeme sami - bez doprovodu, ale je to jiné, když vás někdo vyzvedne limuzínou - eh no dobrá už zase moc sním. Došla jsem ke kabinetu naší matikářky Treschopový a zaklepala jsem, ozvalo se dále a já otevřela dveře. "Pojď dál, Madison," řekla mi milým hlasem "posaď se.." ukázala na volné křeslo naproti ní. Nikdy jsem u ní v kabinetu nebyla, měla ho starožitnicky ozdobený, byla zde dvě starožitná mohutná polstrovaná křesla, mahagonový stolek, pracovní kout - kde opravovala písemky a vždy se musela zhrozit nad tou mojí - a pár starých ebenových skříní. Profesorka si usrkla kávu a podívala se na mě skrz zlaté obroučky. "Líbí se ti tu?" usmála se když jsem nejistě přikývla a najednou trochu zvážněla, "ale proto tu nejsme, že?" položila na stůl hrnek. "Vyndej si sešit z matematiky, Madison" V duchu jsem zaúpěla, nebude mě mučit počítáním bez kalkulačky, že ne? Když jsem vytáhla sešit a pero, řekla. "Spočítáš mi tu za trest pár příkladů...myslím, že počty se ti budou hodit v příjimačkách na vysokou školu." usmála se. "Půjč mi ten sešit, pár ti jich napíšu...." když skončila a vrátila mi sešit nakoukla jsem do něj, napsala mi 10 lehkých příkladů typu sčítání a odčítání do 1000. Dala jsem se bezeslova do práce. "Mělo by ti to zabrat přesně 10 minut..."konstatovala suše "A jak jistě víš u příjimaček nepovolují používat kalkulačku..." dodala. Skončila jsem přesně za 10 minut. "No vidíš, Madison, jak ti jdou počty, když potřebuješ odejít. A pokud budeš chtít pomoci s nějakými příklady, můj kabinet je pro tebe otevřený kdykoli, snad kromě víkendů a svátků a po pracovní době, jinak kdykoli." sama se zasmála svému rádoby vtipu a já se usmála taky, přikývla jsem, sbalila sešit a penál do brašny a vyšla z kabinetu. Málem jsem vrazila do Lewise. "Lewisi!" řekla jsem překvapeně. "Kde se tu bereš? Nemáš být na obědě?" zeptala jsem se. "Ne..totiž..měl jsem nějakou práci v laboratoři.." Povytáhla jsem obočí, ale řekla jsem si, že se nebudu dál vyptávat. "Aha...no..dobře..půjdem na oběd?" Přikývl a o pár minut později jsme stáli frontu do školní jídelny. "Nikdy v životě jsem neviděla v jídelně tolik studentů...kde se tu berou?" Lewis se uchechtl: "Asi mají hlad..." Podívala jsem se na něj. "No jo, ale v naší jídelně??" Když jsme konečně dostali jídlo, karbenátek s bramborovou kaší a jablko, připojili jsme se k Sam a Lily. "Kde se couráte?!" chtěla vědět Lily jen co jsme dosedli. "Byla jsem za Treschopovou....a Lewis..?" Lewis mi skočil do řeči: "Já byl v laborce..." Samara se koukla po Lily a pak po mě a řekla Lewisovi: "Doufám, že mě doučíš biologii, nebo rupnu..." Lewis lhostejně přikývl a dal se do jídla. "Madison, máš už šaty na ples?" změnila téma Lily. Polkla jsem sousto. "Ale jistě, stačí to jen doladit..." řekla jsem nejistě. "Hele, nechceš couvnout, že ne? Jdeme tam všichni čtyři, podle plánu a když říkám čtyři, myslím čtyři..." provrtávala mě pohledem. "Co furt máš...? Řekla jsem, že mám šaty..nebo ne?" řekla jsem to ve chvíli, co kolem našeho stolu procházela Tamara se svými nohsledkami. "Cože? Ty máš nějaké jiné šaty, než nosíš do školy?" a sjela mě pohledem, že jsem si připadala jako pod rentgenem, přesně jak mě na silvestrovské oslavě pozoroval Lance. "A nepovídej mi, že tě někdo pozval? Takovou ošklivku...vůbec bych se nedivila, kdyby ti dali cenu ošklivosti, Ošklivko Madison..." a s grácií odešla, Terry a Joanne jí slepě následovaly. "Tami, počkej...!" a zmizely z dohledu. "Neber si to tak, je to Tamara, ne?" uklidňovala mě Lily. "A vůbec nejsi ošklivá"přidala se Sam. "Jen máš raději ležérnější volnější sportovnější styl a make-upu a úpravě vlasů také moc nedáš, ale komu kdy záleželo na vzhledu?" Podívala jsem se na holky. "Jasně, kdo kdy potřeboval nejmodernější boty..." ale nemohla jsem potlačit touhu být in. "Hlavní je přirozenost...o tom Tamara nic neví.." řekla ještě Lily. Odcházeli jsme ze školy a Lewis se zeptal: "V kolik Vás mám vyzvednout, dámy?" Zastavily jsme se a zíraly na něj s otevřenou pusou, nakonec jsme svorně vykoktaly: "T-ty...m-máš AUTO?!" Ale Lewis řekl: "Ne tak docela...sveze nás brácha..." Rozpačitě jsme zmlkly. "Ehm..." začala Sam..."N-noo..." dodala Lily. "Aha..." řekla jsem. Celou cestu až domů se Sam a Lily bavily co si vezmou na sebe, já jsem jen přikyvovala a nebo říkala, jo to bude dobrý, ale jinak jsem měla plnou hlavu Tamary... Jak někdo může být na lidi tak hnusnej jako ona...Ironie je, že jsme kdysi v prváku byly docela dobré kamarádky. Ale potom, co šla na plastiku obličeje, začala používat make-up a chodit pravidelně ke kadeřníkovi, přestala se ke mě hlásit. Také už není šprtka třídy, nejspíš proto, že jí stáhly pod vodu roztleskávačky. Teď říká šprtko mně... "Tak ahoj na plese..." říkala Lily a já sebou trhla. "Madison? v pohodě?" zeptala se ještě. "Jo jasně..." odpověděla jsem. "Ahoj na plese!" dodala jsem. "Jo, Mads, v 5:30 buď připravená, jasný?" upřesnila mi Sam "A Lewisi, nepřijeď pozdě..." dodala a utíkala za Lily. - holky bydlely vedle sebe. Podívali jsme se s Lewisem po sobě a pokračovali jsme po Charleston Street. Celou cestu jsem mlčela a přemýšlela, Lewis také nepromluvil ani slovo, dokud jsme nepřišli k našim domovům. "Ehm..Tako..A-ahoj na plese..." vykoktal konečně ze sebe. "Tako..aahoj..." usmála jsem se a Lewis přešel silnici a zmizel v domě naproti, na prahu mi ještě zamával a já mu pozdrav opětovala, poté jsem i já zalezla dovnitř. Doma ještě nikdo nebyl, tedy skoro nikdo. "Je někdo doma?" do náruče mi skočilo něco černého. "Dolare!" zasmála jsem se "Ahoj ty psisko! Jak se máš?" olízal mi celý obličej, nejspíš měl dojem, že jsem si ho špatně umyla..xD "Čus Maddy..!" pozdravila mě Allison z obývacího pokoje sledující nějaký zajímavý pořad. "Čus, co dávaj?" zeptala jsem se. "Dawsonův svět...."odpověděla a já si sedla do křesla a koukala s ní na epizodu "Dawsna" "Co bylo ve škole?" zeptala jsem se o pár minut později když to skončilo. "Nebyla jsem tam..." Udiveně jsem se po ní podívala. "Proč?" a Dolar mi vyskočil na klín. "Psali jsme z Ekonomie.." hladila jsem Dolara. "Co je na Ekonomii špatnýho?" Allison přepla kanál. "Dlouhodobý majetek..." řekla pomalu. Já vytáhla maturitní otázku zvanou dlouhodobý majetek. "Tumáš, přečti si to a nauč..." přepla na nějaký anime kanál. "No jo..."řekla otráveně a hltala epizodu Naruta-Shippuden. Také jsem se chtěla kouknout, ale vzpomněla jsem si, že mám všechny díly nahraný nahoře na kompu a tak jsem jen řekla: "Mám všechny epizody stažený, kdybys chtěla..." a vstala jsem. "Hmm...."zahučela, ale neodtrhla oči od televize. "No nic, jdu se připravovat na ples..." Vyšla jsem do předsíně a vyběhla schody do svého pokoje, kde na mě na posteli čekaly zbrusu nové namodralé šaty jako len, s modrým náhrdelníkem, naušnicemi, stříbrnými střevíčky a..... stříbrnou korunkou.... Na šatech jsem našla přišpendlený nápis, písmem, který jsem moc dobře znala: Madison, užij si svůj maturitní ples, s láskou babička Jenniffer....PS: v šuplíku jsem nechala i truhličku s make-upem. ;-)

->opět změna<-

15. dubna 2008 v 15:25 ->My diary<-
Člověk si ani nezvykne a už je tu nový design blogu.cz. Ne neodsuzuju to jen jsem příjemně překvapená že odčiňuje těch pár měsíců co jsem se na blog nemohla dostat a nemohla přidávat příspěvky a že jsem asi nebyla sama...ještě by to chtělo aby na každém blogu hrála hudba, jop vím, že to už jde s html kódem od imeem.com ale to není ono, když to nemáte na hlavní stránce... Ok, jdu se teď trocha učit a až bude čas napíšu zase nějakou další povídku, možná až o prázdninách se dočkáte pokračování...teď mi dělá společnost matematika a angličtina...jop ale to není vše, také se domáhají mé pozornosti literatura, ekonomika a účetnictví...sayonara

->malá úvaha o HP7<-

9. dubna 2008 v 16:53 Harry Potter 7
Co si myslíte o novém, posledním díle Harryho Pottera? Jaké z toho máte pocity? Probrečeli jste pár kapitol při čtení? Já jo, brečela jsem vždy když někdo umřel...(( a taky na konci...(( A co poslední kapitola tzv. o devatenáct let později? Já si myslím, že není dost propracovaná.. JKR si ji měla promyslet a do knihy to nedávat, myslím si že to tam ani nepatří, kdyby JKR o pár let později (nebo měsíců) vydala "vysvětlivky z HP" udělala by líp. nebo ne? Považte, kdyby napsala krátké eseje z dob Lily a Jamese, coby z minulosti a z budoucnosti jak HP, HG a RW dokončili školu a jak se třeba i později přeci jen dali H&Hr dohromady...
Whatever....co si myslíte vy?

->maturitní otázky<-

6. dubna 2008 v 22:15 | Liz-chan |  ->My diary<-
Ničijóbi, 6. šigacu 2008
Právě jsem si dopsala maturitní otázky z češtiny. Psala jsem si 1-5. Neboli, Literaturu a nejstařší lit. památky, Antické Řecko a Řím, Středověk, Husitství a Renesanci... No jo měla jsem to udělat už dávno, ale hlavně, že to mám pořádně zpracovaný. No a na blog to nezveřejnim, nějak se mi víc líbí psát si věci do školy ručně Ale kdyby přeci jen někdo chtěl, tak to můžu naskenovat a dát to sem, do galerie třeba.. Uvidím... Ještě si musím uklidit, člověku hodně zabírá čas počítač, povídky, mp3ky, pes a učení a tak můj pokojík tak nějak nezodpovědně přehlížím, odbývám, tak já se na to jdu vrhnout. Jo a až budu mít čas napíšu zase pokračování Madisinina deníku Sakriš jak je správně češtinsky Madison´s Diary?? Já jsem vždycky říkala že je mi angličtina přednější..

->hodnocení mého blogu<-

5. dubna 2008 v 21:45 | Liz-chan |  About blog
Hodnocení mého blogu od sne-zi.blog.cz
Takhle jsem dopadla
1. Design:
a) Záhlaví: Jednoduchej obrázek, ale líbí se mi. → 2 body
b) Okraje: Ok. → 2body
c) Zápatí: Hodí se. → 2 body
d) Celkový vzhled designu: Moc hezkej. → 2 body
2. Rubriky: Dobře se v nich orientuje. → 8 bodů.
3. Články: Pěkny, některy mě dost zaujaly. → 8 bodů
4. Celkový dojem: Máš hezkej blog, jediná věc co se mi nelíbila je, že v každym rozcestníku máš jinou barvu písma. → 7 bodů
Celkový počet bodů: 31/32
Arigató gozaimasu!!!

->Naruto AMV<-

5. dubna 2008 v 18:59 | Liz-chan |  Videa
Sakura has to decide....
Moje první AMV video

->2.kapitola<-

5. dubna 2008 v 17:37 | Liz-chan |  Madisinin deník
2. kapitola, část čtvrtá: Opravdový konec párty
Dokončili jsme úklid a rozloučili jsme se s Lancem, Joshem a Jamiem. Samara je přesvědčovala, že tu můžou zůstat a osprchovat se, ale kluci toho měli plné kecky a tak jen poděkovali za nabídku a odešli. Lance se na mě ani koutkem oka nepodíval. Za to já jsem se dívala dokud všichni tři nezašli za roh ulice. "Pojď už, je zima, zmrzneš tady..." přesvědčovala mě Sam a odtáhla mě ode dveří. "Co ti vlastně chtěl?" zeptala se když mě odváděla nahoru do pokoje. "Ale, pozval mě na rande.." řekla jsem rozmrzele. "Fakt?" vyhrkla nadšeně "A souhlasila jsi? Kam půjdete? Maddy, to bude romantický, Lance je děsně romantickej...." rozplývala se Sam "Zadrž...Já ho odmítla..." Samara se zastavila. "Děláš si srandu? Ty jsi odmítla Lance Brightona?!" a zatřásla se mnou. "Maddy! To byla tvoje životní šance..!"
"Ale prosím tě!" odsekla jsem "Nebuď naivní! Lance je kluk jako každej jinej a navíc jsem na něj naštvaná! A myslím, že už ho nemiluju..." Udiveně se na mě podívala. "Myslíš, že nemiluješ nebo nemiluješ??"
"No..víš..mám ho ráda..ale láska..Sam..láska to není..." řekla jsem pomalu. "Mohla bych se jít osprchovat? Jsem celá od dortu.." zeptala jsem se ještě. "Jistě, jen co Lili vyleze ven tak můžeš.." odpověděla mi. "Proč myslíš, že tě sem táhnu.." Chtěla jsem se ještě zeptat, proč nemůžu jít do druhé koupelny, ale jakmile jsme došly do jejího pokoje, vzala si čisté oblečení a odešla. Zůstala jsem tam sama s Lewisem. Všimla jsem si čokoládových dortů na stole. "Myslela jsem, že na ně máš chuť?" ušklíbla jsem se. "Chtěl jsem s nima počkat na tebe..." odpověděl a když si uvědomil jak divně to znělo, dodal: "Ty jsi je donesla..." nepatrně se začervenal. "Dobrá rozdělíme se" prohlásila jsem a dělala, že jsem si ničeho nevšimla. Vzala jsem jeden z těch dortů a dvě lžičky. "Druhej necháme holkám..."vysvětlila jsem Lewisovi, který nechápal proč beru jen jeden. Přikývl a vzal si jednu lžičku. A protože jsme byli celí od dortu opřeli jsme se o parapet u okna. Jedli jsme čokoládový dort a dobře jsme se u toho bavili. Soutěžili jsme kdo první sní svou půlku, vyhrál Lewis a já mu za trest ušpinila nos čokoládou. "Jo tak ty takhle..." nabral si hrst a rozetřel mi je po tvářích. "Já jsem se jen smála a opakovala pořád dokola: "Ne, Lewisi, už toho nech!! PROSÍM!!" a chechtal se taky. Vyndal z kapsy mobil a vyfotil mě... "Dám si jí na plochu..." Vytřeštila jsem na něj oči a zahuhlala jsem přes vrstvu čokoládového těsta: "Co-cožee?!" Fotku uložil a udělal si taky jednu s tím špinavým nosem ode mě. "No co se divíš? Aspoň budu moct strašit Natálku..." Neudržela jsem se a začala se smát. V tom přišla Lili a v patách za ní i Sam. "Co tady provádíte?!" a začaly se smát když nás, hlavně mě viděly. Nevšímala jsem si jich a odstraňovala ze sebe zbytky uzmutého čokoládového dortu, na který jsem měla takovou chuť a který díky Lewisovi, že skončil na mém obličeji. "Náhodou máš docela originální pleťovou masku..." poznamenal opatrně Lewis a to bylo pro holky moc už ležely v křečích na zemi a svíjely se smíchy. Když si Lewis všiml jak se tvářím (což ho obdivuji, že to bylo poznat) řekl: "Promiň, Madison...ukaž pomůžu ti..." a na talíř začal dávat mojí "pleťovou" čokoládovou masku. Když se mu podařilo mě vysvobodit a holky se přestaly (naštěstí) válet po zemi, zeptala jsem se Sam: "Sami, prosím tě nemáš něco na půjčení?"
"Jasně, Maddy, něco ti vyhrabu, běž se zatím osprchnout a oblečení strč do pračky k Lilieninýmu, a až budeš natáhni si některej ze županů, já ti tu něco najdu..." oznámila mi a já odešla z pokoje.
Tak takhle skončila Silvestrovská párty u jedné z mých nejlepších kamarádek - u Samary. Chtěli jsme u Samary všichni přespat, ale Samara řekla, že raději ne, že už má dost velký průšvih a nebude pokoušet osud. Tak jsme se spakovali a Lewis mě a Lilien doprovodil domu. Když jsme odvedli domů Lili, a byli jsme jen dva, Lewis nepromluvil, ozval se až jsme byli u mého baráku: "Madison...t-tak d-dobrou..." Naklonil se ke mně a krátce mě políbil. Potom se otočil na podpatku a přeběhl rychle silnici (bydlí přesně naproti mě), odemkl si, ještě se po mně ohlédl, krátce mi zamával a zmizel ve dveřích. Já jsem tam zůstala stát jako solný sloup. Lewis...Lewis mě políbil?! Cože?! Přála jsem si, aby se ta chvíle polibku vrátila, nebo trvala déle. Stála bych před barákem dlouho nebýt černé kočky, která vyskočila z popelnice. Trhla jsem sebou. "Hloupá kočka.." zamumlala jsem a také zmizela vevnitř.
Začínám si myslet, že když jsem někde já, tak se tam něco špatnýho (nebo divnýho) semele. A taky vůbec nevím, jak jsem na tom s klukem. Lance nebo Lewis? Lewise znám od mateřské školky a je celkem fajn, když nemele něco o výzkumu, a Lance? Nejhezčí kluk ze školy. Teda ne, že by Lewis byl nějaká zrůda...oba jsou celkem kus a oba umějí tancovat waltz. Ale jen Lewis mě políbil.. Hm, ale na rande mě pozval Lance... já sice odmítla, ale pozval mě... No jedno je jisté, dříve nebo později si budu muset jednoho z nich vybrat....
"Madison?? Ty ještě nespíš?" strčila matka hlavu do mého pokoje. "Ne, mami, ale už jdu, včerejší oslava byla skvělá a jsem grogy...dobrou..." zazívala jsem. "No dobrá, hlavně vypni ten počítač..." Něco jsem si zamumlala. "Co na něm pořád dělá...?" slyšela jsem ještě matku, když mi zavírala dveře. Převlékla jsem se do pyžama a zalehla...

->2.kapitola<-

5. dubna 2008 v 16:33 | Liz-chan |  Madisinin deník
2. kapitola, část třetí: Pohroma
"Dáš si něco k pití?" zeptal se mě Lance u minibaru a držel dvě prázdné skleničky. "Jen vodu, prosím tě." odpověděla jsem, protože jsem měla po dvou waltzů velkou žízeň. Lance mi nalil vodu a sám se obsloužil jahodovým punčem. Nastalo trapné ticho. Já jsem se pohupovala do rytmu známých i neznámých songů a pozorovala jsem tancující páry. U protějšího stolu jsem koutkem oka zahlídla Lewise, zdál se smutný. Chtěla jsem se za ním rozeběhnout, ale uvědomila jsem si přítomnost Lance a že jsem o tom vždy snila být na taneční zábavě právě s ním. Podívala jsem se na Lance...seděl na barové židli a pozoroval mě. Cítila jsem se jako pod rentgenem a chtěla jsem protrhnout to hrozné ticho a tak jsem řekla: "Zajímalo by mě kdy budeme přát Samarce.." Lance pokrčil rameny a také se rozhlédl, jestli už se něco neděje. "Co pro ní máš?" chtěl vědět. "Nech se překvapit, taky nevím tvůj dárek.." ušklíbla jsem se. "Tak uděláme výměnej obchod..." navrhl, ale naštěstí se objevila Samarka a DJ stlumil hudbu. Za Sam se objevila jejich kuchařka s tím nejkrásnějším dortem jaký jsem kdy viděla! Byl pětipatrový a každé patro byl vlastně jiný dort, nejspodněji byl čokoládový, potom ovocný, šlehačkový, medový a zmrzlinový navrchu. Ihned se mi zbíhaly sliny na ten čokoládový.. Kuchařka postavila dort na stůl doprostřed parketu, který tam před okamžikem položil domácí sluha. Každý se postavil kolem stolu, Sam se postavila přímo proti obrovskému dortu a jako na povel DJ začal hrát Happy Birthday a my jsme jí sólově zpívali. No znělo to strašně.:D Když jsme dozpívali, Samarka se nadechla a sfoukla všech 17 svíček. Pak se vše semlelo strašně rychle. Ani nevím kdo to začal, ale vypukla dortová válka. Začali to nejspíš pubertální cvoci z naší třídy, hádali se s kým má Samarka chodit. Eric se naštval a hodil jeho dort Samuelovi do obličeje. Pak se to sesypalo jako lavina, každý na někoho vytáhl nějakou špínu. Jednala jsem instinktivně nechala jsem tam stát Lance, který právě když jsem se doplazila k Samarce a snažila se jí odtáhnout od dortových maniaků, právě dostal čokoládovým dortem do nosu. Naštvala jsem se, uzmula jsem dva poslední kousky čokoládového dortu a odplížila se pryč z obývacího pokoje nahoru po schodech do Samařina pokoje. Zaklepala jsem na dveře (pusou jsem fakt otvírat nechtěla) otevřela mi Sam a já vklouzla dovnitř. Nebyla jsem jediná kdo se tu schovával byla tu i Lili s Lewisem. "Trochu se to vymklo z ruky, co?" zeptala jsem se když jsem si sedla na postel vedle Lewise, který zíral na oba čokoládové dorty. "To mi povídej..." postěžovala si Sam, "Jak tohle rodičům vysvětlím až se vrátí..." a sesula se na židli u pracovního stolu a zakryla si obličej rukama. "Myslím, že se můžeš připravit na domácí vězení...A zrovna když je příští týden ta slavnost..." poznamenala Lili. Sam jen zasténala. Postavila se a řekla rozhodně: "Ne, musíme dolů! Nenechám si zničit můj domov!! JDEME!" podívala se po nás, protože ani jeden z nás se dolů nechtěl vrátit, ale řekli jsme si, že si přátelé pomáhají a také jsme vstali. Já položila dorty na stůl a řekla Lewisovi: "Lewisi, pojď dáš si do nosu až potom!" popadla jsem ho za zápěstí a táhla ho za sebou. Dole byla děsná pohroma všude kam jste se po obýváku podívali byli skvrny od toho skvělého dortu, který nikdo neochutnal a já jsem uzmula dva volné čokoládové kousky. Služebnictvo Samařiných rodičů se snažili dát vše do pořádku a po těch kteří válku vyvolali a kteří se do ní zapojili zmizeli jako pára nad hrncem, tedy kromě Lance, Joshe a Jamieho, kteří byli celí od šlehačky a pomáhali vyčistit obývák aby byl v původním stavu. "Kde jsou všichni?" zeptala se Samara "Slečno Samaro, panu Felixovi se podařilo všechny uklidnit a všichni jako na povel odešli, nechali se jen slyšet že to byla ta nejhorší oslava..." vysvětlila pokojská a když viděla jak se Sams tváří dodala: "Některým se ovšem Vaše oslava velice líbila..." Samara přikývla a řekla: "To je jedno..." otočila se k nám "Lidi, je tady ještě dost práce...a rodiče mohou dorazit každou chvíli..."než stačila říct cokoli dalšího ozvalo se cvaknutí zámku. V Samaře by se krve nedořezal, zůstala stát jako solný sloup. "Samarinko? Už jsme doma..." ozvala se z předsíně její matka. Samara ani nepípla a už se objevila tvář matky ve dveřích obývacího pokoje, nebo to co z něj zbylo. Vykřikla. Tím přivolala i otce. "MATHEUSI!!!" zavolala rozčileně otce, ten se vzápětí také objevil ve dveřích. "To..t-to byl náš obývák..." sdělila mu a omdlela. "O trestu si popovídáme později Mladá Dámo, teď by bylo záhodno to tady pořádně uklidit." řekl zdánlivě klidně a odvedl matku v náručích nahoru do ložnice. Samara se usmála. "Nemáš horečku?" zeptala se Lili, "Dostaneš trest a patrně domácí vězení a ty se usmíváš?!" nevěděla Lili. "Ne, jenom, že už dlouho si jí otec nevšímal a dneska ji nesl v náručí..." Lewis si poklepal na čelo. "Jde se do práce, ne? A dělejte mám chuť na ten dort..." řekl netrpělivě a tak jsme si došli do sklepa pro kbelíky s vodou a hadry a začali jsme smývat zbytky dortu s ostatními. Lance se ke mě přitočil pod záminkou, že si chce namočit hadr do kbelíku. V tu chvíli jsem na něj neměla náladu, hlavně proto, že také házel dort, ale zase měl plus za to, že tu také zůstal a pomáhá to napravit, narozdíl od Erika a Samuela a těch ostatních. "Nechceš jít potom do kina?" Zvedla jsem oči od podlahy. "Lanci...j-já..." už už jsem chtěla souhlasit, ale něco mě zastavilo a tak jsem odpověděla. "Ne...už něco mám, promiň..." Pokrčil rameny a odšoural se zpátky ke zdi, kterou osvobozoval od dortu.

->Jih proti severu;1část<-

4. dubna 2008 v 22:04 | Liz-chan |  Čtenářský deník
Román Jih proti severu napsala spisovatelka Margaret Mitchell a pojednává o občanské válce mezi jižanskou Konfederací a severskými Yankeei. Válku vypráví z pohledu bohatých Jižanů. Z pohledu, který velmi dobře znala, protože Jih byl její domov a odmalička slýchávala příběhy z Občanské války.
Válka mezi Severem a Jihem se odehrávala v devatenáctém století. V letech 1861-1865. Román vypráví Scarletinýma očima. Scarlet, dívka z Jihu, domovem v Taře, nejpopulárnější dívka u mužů, hlavně u dvojčat Tarletonových. Ale Scarletino srdce patří pouze jednomu - Ashleymu Wilkesovi ze sousedství. Scarletina rodina byla pozvána na rožnění k Wilkesovým, Scarlet byla připravená mu tam vyznát lásku, ale někdo jí předběhl. Ashley všem oznámil, že se zasnoubil se svojí sestřenicí Melánií Hamiltonovou. Scarlett tomu nemohla uvěřit a snažila se, flirtovat s ostatními muži, hlavně s Charlesem Hamiltonem, aby na ní Ashley začal žárlit. Nezačal. Scarlett mu v jedné prázdné pracovně vyznala lásku, Ashley, také Scarlett řekl, že jí miluje, ale tím jak jsou rozdílní se k sobě nehodí, že jeho místo je vedle Melanie. Scarlett měla vztek a z trucu se provdala za Charlese Hamiltna a měla s ním syna, Wadea. Jakmile začala válka, všichni muži schopní udržet zbraň a včetně Ashleyho a Charlese odešli do války. Pár dní po začátku války přišla zpráva, že Charles zahynul. Na to Scarlett dala na Melánii a spolu s malým Wadem odjeli do Atlanty za příbuzními Charlese a Melánie.
<pokračování příště;už mě bolí prsty a chce se mi spát>

->podrobně o občanské válce<-

4. dubna 2008 v 21:42 | Liz-chan |  Referáty
Předcházející vývoj:
V roce 1776 byla vyhlášena nezávislost USA. Po vyřešení vnitropolitických problémů se USA pustily do obchodní a územní expanze. Za francouzské revoluce a za napoleonských válek v Evropě bylo využíváno neutrality. Roku 1803 Spojené státy odkoupily od Napoleona Louisianu a tím zdvojnásobily své území. Nadále také pokračovaly problémy s Indiány, jež často končívaly masakry. Roku 1819 získaly USA od Španělů poloostrov Floridu. Roku 1823 vyhlásil prezident James Monroe tzv. Monroeovu doktrínu. Ta zaručovala vzájemné nevměšování se evropských a amerických zemí do záležitostí druhého kontinentu. Reagovala na zásahy některých evropských států v Latinské Americe. Dočasně byla opuštěna během první světové války a definitivně při druhé. V roce 1845 USA anektovaly Texas. V letech 1846 až 1848 vedly válku s Mexikem a získaly : Kalifornii, Arizonu, Nové Mexiko a Oregon. Stále víc se také vyhrocovaly problémy mezi otrokářskými a neotrokářskými státy, které vyvrcholily občanskou válkou.

->Občanská válka<-

4. dubna 2008 v 21:36 | Liz-chan |  Referáty
Americká občanská válka (1861-1865) byla vybojována v Severní Americe mezi Spojenými státy americkými (tzv. Unie) a Konfederačními státy americkými (tzv. Konfederace), což byla koalice jedenácti států, které vyhlásily odtržení od Unie. Jelikož státy Konfederace byly soustředěny v jihovýchodní části Unie, nazývá se tato válka někdy válkou severu proti jihu. Jako příčina války se často udává spor o povolení otroctví, ale to je značně zjednodušující, důvodů byla celá řada, podstatou většiny z nich bylo, že Jih upřednostňoval podstatně větší autonomii pro jednotlivé státy Unie než Sever, který prosazoval silnější centrální vládu. Bezprostřední otázka zrušení otroctví se často přeceňuje, byť se Jih obával, že jeho zrušení bude logickým důsledkem růstu moci vlády ve Washingtonu, otroctví ovšem stálo (ne vždy zcela zřetelně) v pozadí i ostatních rozporů.
Válka přinesla asi 970 000 obětí (přes 3 % populace), z toho kolem 600 000 mrtvých, což převyšuje ztráty amerických vojsk ve všech ostatních konfliktech dohromady. Válka přinesla první masivní využití telegrafu, železnice a kulometů v boji a skončila porážkou populačně i průmyslově slabšího Jihu. Jejím důsledkem bylo posílení centrální vlády, zrušení otroctví a zbídačení Jihu, ale i rozšíření občanských svobod, další územní expanze USA a mohutný hospodářský rozmach (včetně Jihu).

->2.kapitola<-

4. dubna 2008 v 21:09 | Liz-chan |  Madisinin deník
2. kapitola, část druhá: Party pokračuje
"Kde..k-de se tu bereš?" zeptala jsem se. "Sam, mě pozvala...říkal jsem ti to přece...včera.." odpověděl a když viděl, že se na něj nechápavě dívám dodal: "V kavárně..." Přikývla jsem. Dlouho jsme stáli a dívali se jeden na druhého. Potom se kolem nás ozvala ta nejkrásnější pomalá melodie jaká existuje. There I´ll be od Faith Hill...Lance, jako by mi četl myšlenky. "Nechceš si semnou zatancovat..?" Rozzářila jsem se štěstím a odpověděla: "Tak jdem...!" Zaklesla jsem se do něj a užívala jsem si každičkej tón, každičkou notu a samozřejmě i Lance. "There You´ll be...." prospěvoval si potichu refrén. Tancovali by jsme spolu na každičký ploužák.Já jsem se cítila tak šťastně jako nikdy v životě. Ale vyrušila nás Lili. "Lanci, můžu si jí na chvíli půjčit?" Lance mě naposledy otočil a kývl na souhlas. Já jsem jí probodávala očima a nechala se odvléct do zahrady - pryč od Lance. "Co potřebuješ?" zeptala jsem se když mě konečně pustila. "Madison..." začala. "Ano?" odvětila jsem nevrle. I Lily po mě něco chce. řekla jsem si v duchu, ale věděla jsem že to bude něco společného s Joshem..."Maddy...Co si myslíš o Jamiem?" Vyjeveně jsem se na ní podívala a zakoktala jsem se: "Co-cože?!"
"Slyšíš dobře...Jamie Mayflower...."
"Ale...a-le..co Josh?" nechápala jsem. "Josh? Ale prosím tě.." řekla povýšeně a když uviděla můj výraz dodala: "No jistě, je to kus..ale pochop, to on za mnou dolejzá...trochu mě to začíná rozčilovat...ale Jamie..." zasnila se. "Měla bys to říci Samarce..." řekla jsem náhle. "Proč?" Vysvětlila jsem jí, že Joshe miluje a myslí si, že už je dávno zadaný a že nemá šanci. "Ta naše hloupá Sam...Je vidět, že o lásce nic neví..." Přikývla jsem, ale měla jsem v hlavě jen Lance a Lili jsem vnímala jen naoko. "Maddy a co si o něm myslíš?" naléhala na mě. Já jsem mezitím zapomněla o kom se to bavíme, kdo mi zkazil tanec s Lancem a hloupě jsem se zeptala: "O kom..?" Lili se mnou zatřásla. "Ty, posloucháš mě vůbec..?"
"J-jistě..říkala jsi..." odvětila jsem, ale Lili mi skočila do řeči.: "Ale jdi, já vím, že Lance dlouhodobě okupuje tvojí zdravou mysl...nemusíš se před nejlepší kamarádkou přetvařovat..." řekla to s důrazem na nejlepší kamarádku. "No tak já jdu najít Samarku.." řekla ještě, když přišel na terasu Jamie, následovaný Tamarou, holkou, kterou nesnášíme od školky. Hádali se. "Už ti to říkám po několikátý, Tamaro! Mezi námi už nic není...!" říkal právě Jamie a Tamara odpověděla: "Ale Já tě miluju!!" Jamie pokračoval: "Kdybys mě milovala sebemíň, můžeš mi vysvětlit proč jsi flirtovala a líbala se s Danielem?!" a nepokoušel se ztlumit hlas. "N-no..." pokusila se Tamara něco říci na svou obhajobu. "Ne Tamaro! Já už nechci nic slyšet! Mezi námi je konec! Sbohem!!" skočil jí do řeči a s grácií se vypařil. Slyšeli jsme jak Tamara zavzlykala, ale kupodivu nám jí nebylo líto. Za okamžik se kolem ní utvořil hlouček jejích kamarádek takzvaných roztleskávaček, uklidňovali jí, že to určitě tak nemyslel a zmizeli nám z dohledu. "Hustý, co? Nechtěla bych...." podívala jsem se na Lili, která se celá rozzářila. "Zapomněla jsi na jeden detail, viď? Ostatně teď už to je vedlejší, máš volnou cestu..." připoměla jsem jí. Lili se na mě podívala, usmála se a zmizela vevnitř. Já jsem zůstala stát sama na verandě. Přemýšlela jsem, když ke mě někdo přišel. Bohužel, to nebyl ten na koho jsem v tu chvíli myslela. "Ahoj..." pozdravil mě nesměle Lewis. "Hoj, Lewisi.." odpověděla jsem prostě. "Bavíš se?" Přikývla jsem. "Mohlo by to bejt lepší, viď?" řekl, to co jsem měla na srdci. "Samara má ty nejlepší párty na celém světě viď?" pokračoval. "Jistě..." Podíval se mi do očí. "Mads, co se děje? A neříkej, že nic, nebo to bude dobrý Lewisi, já totiž na tobě poznám kdy tě něco trápí, jsme přeci nejlepší přátelé od školky, a mě můžeš říct všechno." Nepatrně jsem se usmála. "Úplně všechno..." Neudržela jsem se a rozesmála jsem se. Nakonec jsem přeci jen ze sebe dostala: "To bys stejně nepochopil... Je to složitý..." Přátelsky mě praštil do ramene. "Nezapomínej, že jsem vědec..." Oplatila jsem mu políček. "Ty a expert na holčičí problémy? Lewisi, tomu sám nevěříš..." Ale to už jsem ho nevnímala, protože se ve dveřích verandy objevil Lance, chtěla jsem opustit Lewise a padnout mu přinejmenším do náruče... Strašně jsem si s ním chtěla opět zatancovat a opět začali hrát nějaký pomalý nádherně romantický ploužák. Co romantický? Nejromantičtější na světě, I never had a dream come true, od S club 7....Už už jsem ho chtěla požádat o tanec, když v tom...."Madison, zatancuješ si semnou..?" Chtělo se mi říci ne, jsem zadaná nebo něco podobného, ale srdce mi říkalo: "Madison! Je to tvůj kamarád od školky, nezaslouží si odmítnutí!" a slyšela jsem hlas své Matky: "Maddy, nikdy nikoho neodmítej, když tě požádá o tanec...." Tak jsem místo toho odpověděla: "Bude mi potěšením..." Bude mi potěšením, co se to se mnou děje? Zachytila jsem Lancův pohled, když mě Lewis odváděl do něj zavěšenou na parket. Pokusila jsem se na Lance usmát, když jsme ho míjeli, ale nešlo to, tak jsem odvrátila hlavu. A tak jsem tancovala s Lewisem, musím říci netančil vůbec špatně... celou dobu co jsme tancovali jsem přemýšlela, kde se to mohl naučit, kamarádíme spolu už od školky a... a tohle je první příležitost, kdy se mnou tancuje...Sebrala jsem odvahu. "Kde jsi se naučil tak dobře tančit?" Totiž, aby jste rozumněli, zatímco ostatní páry kolem nás tančili obyčejný ploužák, Lewis semnou tančil waltz. "Počkej, soustředím se na ty kroky...." odpověděl nervózně. Uchechtla jsem se, ale taky jsem musela dávat pozor na kroky, aby jsme se nešlápli. Tančili jsme dokud nedohrál poslední tón. Po skončení skladby, měl Lewis pořádně otočil, přesně tak jak před pár minutama Lance, poděkoval za tanec, nabídl mi rámě a zeptal se: "Kam Vás mám odvést, slečno?" Já jsem vytřeštila oči a vykoktala jsem: "T-támhle..." ukazovala jsem ke stolu s občerstvením. "Chodil jsi do tanečních?" zeptala jsem se ho konečně a snažila se popadnout dech jak jsme vymetli celý parket. "Jo...loni..." taky lapal po dechu. Ozval se další romantický tón, Nickleback, Far away... Teď nebyl Lewis dost rychlý, aby mě požádal o tanec. "Smím prosit?" ozvalo se za mnou. Ohlédla jsem se a spatřila Lance. Podívala jsem se na Lewise, ten přikývl a já odpověděla. "Ano.." byla jsem z toho trochu vyjevená o mě aby se o tanec prali dva kluci? Pochopte, v tanečních o mě takový zájem nebyl, tak jsem si tuhle příležitost nechtěla nechat ujít a užívala si každičký tanec do posledního tónu. Lance mě odvedl doprostřed parketu a já jsem se ho instinktivně chytila kolem krku. Velké překvapení pro mě bylo, když řekl: "Zkusíme waltz, co říkáš?" Stiskl jednu mojí ruku a druhou mi posunul na jeho rameno. Jen jsem přikývla. Co se to tu děje? Nejdříve Lewis, teď Lance... nechce se mi tomu věřit, ale tady asi někdo na někoho žárlí...I Lance se mnou bezvadně vymetl parket. A když skončil náš waltz odtáhl mě z dohledu Lewise. V tu chvíli mi to nevadilo..

->2.kapitola<-

3. dubna 2008 v 22:30 | Lizy-chan |  Madisinin deník
2. kapitola, část první: Party u Samary
1 prosince 2008 sedm hodin večer
Ozval se zvonek u dveří. "Jdu otevřít!" křikla jsem směrem do obývacího pokoje. "Jé ahoj Lil..., Joshi...co ty tu děláš?" zadívala jsem se s otevřenou pusou. "Coby, jsem Lilienin doprovod." prohlásil pyšně.Kývla jsem a odvětila jsem: "No tak počkejte minutku, jen se namaluju a vezmu si kabelku..." zavřela jsem za sebou dveře a odporoučela se k sobě do pokoje. "Kdo to je?" chtěla vědět Alison, která ležela na mé posteli. "Musíš se plížit jako duch?!" okřikla jsem jí "Přišla pro mě Lilian s Joshem...ale co tě to zajímá?" Zadívala jsem se nevrle na sestru. "Ty někam jdeš? Pane jo to je mi novinka..." rýpla si Alison. "Co? Nemůžu jít na Samařinu oslavu?"
"Ale jo, jdi si...klidně, mě to nevadí, jestli chceš vědět tohle, ale mno jenom mě napadlo, že jsi dlouho s nikým nikde nebyla...Naposled tě ven vytáhl Jake..."
"Nech si to jo...A přestaň mě zdržovat nebo mě Lilian zabije.."
"No jo...pořád...tak se maluj no...."
Nevydržela jsem to její pruzení a nemilosrdně jsme ji vystrčila z pokoje a zavřela za ní dveře. "Konečně klid.." oddechla jsem si. Namalovala jsem se, vzala si kabelku, bundu, boty a vyšla jsem z pokoje. "Mami, tati, Alison, tak já už jdu..!"
"Dobře zlato...Bav se!!!" ozvalo se z obývacího pokoje a vyšla jsem na chodbu.
"Kde k čertu seš Madison Jessiko Elliot MacIntoshová?!"
"Nech to bejt Lilian..." odsekla jsem nedůtklivě a dodala jsem"Jdeme?" Josh přikývl a Lilian se přizpůsobila. Na oslavu jsme dorazili v půl deváté. Trochu se zpožděním a očekávali jsme Samařinu reakci. Podle očekávání nás ihned našla. Měla na sobě saténové červené mini šaty. "Tak vy si přijdete pozdě..?" spustila a když si všimla, že je s námi Josh, zapomněla na náš pozdní příchod a obrátila svou pozornost k němu. "Co ty tady, s nima?" Josh se ušklíbl. "Doprovázím Lilian..." elegantně zavřel Samařinu pusu, a nabídl Lilien své rámě. Lil se do něj okamžitě zavěsila a odpochodovali spolu doprostřed davu. Když hráli pomalý ploužák, viděli jsme se Samarou, jak ji Josh požádal o tanec a tancovali spolu skoro každou píseň. "No vidíš to?" nechápala Samara "Ona snad má kluka...a na mé oslavě..." dodala. Odtrhla jsem od nich oči. "Neber si to tak Sami...taky si někoho najdeš.."
"O to mi nejde..." odpověděla "Jde mi o to, že na mé oslavě jsem já chtěla s někým tancovat..." Obrátila jsem oči v sloup a chtěla se jsem se vypařit z její přítomnosti. Samara mě, ale chytila za ruku. "Maddy, pojď mi pomoct do kuchyně..." Než jsem stačila něco namítat, už mě vlekla za sebou. "S-s čím.." řekla jsem nakonec. "Uvidíš.." Věděla jsem, že po mě nic nechce, tedy co se týče jídla nebo práce v kuchyni... "Musíš mi pomoct..." začala. "Řekla jsem přece, že jo..ne? Tak už se vyžvejkni.." přerušila jsem ji netrpělivě. "Víš, Mads...asi..a-asi se ti to nebude líbit nebo tak...a..a-ale..n-noo..." podívala jsem se po ní opravdu netrpělivě, protože místo abych tady stála a zabíjela čas, už bych dávno hledala Lance... "L-líbí se mi Josh...." Vyprskla jsem jahodový punč Samaře do tváře. "Cožee?!" Samara utrhla papírovou utěrku a začala si sušit obličej. "Děláš si srandu?" Položila jsem skleničku do dřezu a nevěřila vlastním očím a uším. "Vždyť ho nesnášíš!..Tak j-jak..?" Samara se na mě podívala. "Nevím..prostě se mi líbí..." Opřela jsem se o kuchyňskou linku. "Uvědomuješ si ale, že právě tancuje s Lili?" zeptala jsem se. "N-no právě...o to jsem tě chtěla poprosit.." položila jsem jí ruku na rameno. "Sami, Lili je naše kamarádka.. Jak by ti bylo kdyby ti ona přebrala kluka?"
"N-no a-asi...ale vždyť ani nevíme, jestli spolu opravdu chodí.." zeptala se s nadějí v hlase. "Sam, jsi moje nejlepší kamarádka, ale v tomhle nejedu. Ale pokud ho opravdu miluješ, tak se rozhodneš správně, řiď se svým srdcem.."
"Myslíš..?"
"Nevím..říká to mamka...nevím co je na tom pravdy...a teď mě prosím omluv, musím si také něco zařídit..." řekla jsem a odešla jsem ven. Samara stála uprostřed kuchyně a popíjela svůj míchaný nápoj. Hlavně neudělej žádnou blbost... řekla jsem si v duchu, když mi někdo poklepal na rameno...
"Lanci...!"

->Návod na rozcestník<-

3. dubna 2008 v 21:41 | Liz-chan |  About blog
Klikací rozcestník je velmi jednoduché vyrobit. Zvládnete ho v 5 jednoduchých krocích.
  1. otevřete si vlastní stránku a kliknete na požadovanou rubriku, kterou chcete "smazat" proto, že vám na blogu zabírá místo

  2. Když na ní kliknete ihned se vám změní adresa stránky (za vaší adresu www.vašeadresa.blog.cz se přidá lomítko. -> www.vašeadresa.blog.cz/požadovanárubrika

  3. Označíte a zkopírujete CTRL+C tuto adresu a otevřete si nový článek

  4. Nyní kliknete na panelu nástrojů na "zeměkouli" vedle ikonky na přidávání obrázků a zkopírujete do něj CTRL+V vaší adresu, nebo můžete použít html kód: <*a*href*=*"http://adresastranky/"*>

  5. Nyní můžete váš rozcestník uložit, nejdříve si ho graficky upravíte a pak je vše hotovo!
P.S. pokud chcete aby rozcestník fungoval klikáním na obrázky, použijte html kód <*img*src*="adresa obrázku"*>
P.P.S já jsem to ještě nezkoušela, ale snad to funguje, myslím, že tento html kód jsem použila na mojí první a poslední (zatím) ikonku
P.P.P.S nezapomeňte, že v html kódu se píšou uvozovky!! Jinak to fungovat nebude!!!