->relikvie smrti....<-

28. listopadu 2006 v 21:39 |  Čtenářský deník
Tohle se mi strašně líbilo! Tenhle krásnej článek sem si musela též okopčit,protože se mi fakt moooc líbil...Zdroj: http://phyllis.blog.cz/0603/nezapomenu
Harry studoval sedmým ročníkem v Bradavické škole čar a kouzel. Celých sedm let věděl pravdu o tom, kdo je a o tom, kdo byli jeho rodiče.. a celé tři roky věděl, že jedině on může zastavit tu hrozbu. Věděl, že se mu jednou bude muset postavit, ale netušil.. ne, spíš nechtěl, aby to bylo už v jeho sedmnácti letech. Nechtěl ohrozit své přátele a přesto se s nimi dále stýkal, Hermiona i Ron mu přísahali, že ho nezradí, tak jak Petr zradil jeho rodiče. Přísahali mu to a Harry jim věřil.. věřil svým přátelům. Ten den ale bylo všechno jinak. Místo toho, aby byl šťastný, se svými přáteli, byl nešťastný a měl strach.. Stál proti Voldemortovi a čelil mu, jako by si byli rovni, což byli - oba byli dospělí a plně vyučení kouzelníci.
"Tak co, Pottere, chceš změřit své síly se mnou, největším čarodějem všech dob?"zeptal se svého soka Voldemort. Tentokrát Harry věděl, že to bude naposledy.
"Ano,"souhlasil Harry a hrdlo se mu stáhlo. Voldemort měl pravdu, byl největší čaroděj všech dob - Brumbál už tu nebyl, aby Harryho chránil..
"Ano, Harry Pottere, měj strach. Ale nebudeš mít dlouho, to ti slibuji,"zasyčel Pán zla. "Já už to dnes ukončím."
"Omyl, Tome, dneska nevyhraješ, tentokrát ne,"křikl Harry a ani si nevšiml, že místo ,Voldemort´ řekl ,Tom´. Bylo mu to jedno, na jméně nezáleží.
"Tak vstávej a uvidíme. Pojď se utkat, špíno,"prskl Harryho protivník a, stejně jako Harry, namířil svou hůlku na Harryho hruď, přesně na místo, kde měl srdce.
"Chceš abych to skončil?"zeptal se chladně Voldemort Harryho.
"Jestli to dokážeš, udělej to,"odvětil Harry. "Mě chrání kouzlo lásky, kdežto tebe.. tebe nechrání nic, Tome!"
"Že ne? A co viteály? Neříkej, že jsi na ně zapomněl, Pottere."
"A víš že ne? Nezapomněl jsem na ně, všechny jsou pryč. Už nikdy nikoho neohrozíš.. ty ani tví Smrtijedi."
"Vážně?"znejistěl Voldemort. Zjištění, že ho nic nechrání ho sice vykolejilo, ale jinak zůstal klidným. "Tak zkus tohle.. Crucio!"
Harry, který nečekal útok, se skácel v salvě bolesti k zemi a křičel. Nekřičel o pomoc ani bolestí, kterou mu způsobil Voldemort, křičel bolestí, kterou mu způsobilo jiné kouzlo.. nebylo to Crucio, to by poznal.
"Co se to.."to i Voldemort zpozoroval, že něco není v pořádku. Cítil to i Harry, teď ale cítil i něco jiného.. něco ho táhlo vzhůru.
Nedokázal otevřít oči, aby se rozhlédl. Podařilo se mu to až když okolo sebe měl jen čistě bílo.
Pod návalem světla musel přivřít oči, aby vůbec něco viděl. Teprve po chvíli dokázal v bílé mlze rozpoznat siluety.
Stál v domě. nevěděl, který to je, ale něco mu říkalo, že.. že tady je doma. Že tady je to doma, které tak usilovně hledal. Že tady je to doma, které nikdy neměl.
Všechno se začalo vyjasňovat, Harry spatřil obrazy na zdech, dokonce i ostatní maličkosti. Když v tom..
"Harry chce najíst, Lily,"oznámil kdosi ženě, která stála u plotny a cosi vařila.
"Vždyť teď jedl,"zakroutila nevěřícně oslovená hlavou a pokračovala ve vaření. Její ryšavé vlasy jí spadaly do obličeje, který zdobily krásné smaragdově zelené oči.
"Kde má lahvičku?"zeptal se Harryho matky onen muž. Měl rozcuchané černé vlasy, které neposedně trčely do všech stran.
Harry je poznal až po chvíli, vždyť je nikdy před tím neviděl..
"Třetí dvířka zprava, zlato,"odpověděla s úsměvem rusovláska a její smaragdové oči jen zářily štěstím a láskou.
James Potter vytáhl lahvičku, naplnil ji mlékem a podal ji malému Harrymu. Ten ji ihned uchopil a začal pít.
"Co je, Lily?"zeptal se starostlivě James, když spatřil manželčin starostlivý pohled.
"Ale nic.. jen.. bojím se o Harryho. Co když.."
"Nic se mu nestane, Lily, to ti slibuji. Ne, přísahám,"usmál se James, ale bezradný tón hlasu ho prozradil.
"To doufám.."usmála se i Lily a pokračovala ve vaření.
Náhle se vše kolem Harryho opět rozplynulo. Když dokázal zaostřit, měl kolem sebe spousty lidí. Nejspíš něco slavili.
"Všechno nejlepší, Harry!"ozývalo se ze všech stran.
"Já.. díky,"usmál se černovlasý chlapec a dojatě se usmál. Normální Harry polekaně odskočil. Právě hleděl do tváře sobě samému. Stejně starému i stejně vypadajícímu.
Než se ale stačil Harry zamyslet nad tím, jestli ho ostatní vidí, opět se ocitl jinde.
Tentokrát u lidí, které vůbec neznal. tedy, myslel si, že je nezná.
"Tereso, nemysli si, že ti to jen tak projde!"vyjel na hnědovlasou ženu nějaký muž. Toho Harry poznal hned, i když ho v téhle podobě nikdy neviděl. Byl to lord Voldemort.
"Já.."pípla žena. Bála se, to bylo vidět na první pohled.
"Malý Potter žije! Kdo to kdy slyšel, aby malé dítě přežilo útok dvou Smrtijedů?!"vztekal se Voldemort. "Jste neschopní, Tereso! Crucio!"
Víc už Harry neviděl, opět vše kolem něj zbělelo. Objevil se na neznámém místě.
"Harry Pottere.."ozvalo se místností. Harry se ihned otočil za hlasem, aby ho mohl identifikovat, ale člověka, jež na něj promluvil, nepoznal. Jenom věděl, že to byla žena, to podle hlasu.
"Jsi ve zvláštní situaci, Harry Pottere. Jsi mezi životem a smrtí,"pronesla žena a shodila z hlavy zlatavou kápi.
"Já.. chci říct.. cože?"nechápal ji Harry a po zádech mu přeběhla husí kůže. Už jen slova, že je mezi životem a smrtí, ho moc nepotěšila.
"Máš možnost volby ze tří možností. Buď zemřeš a necháš lidstvo napospas lordu Voldemortovi. Setkal by ses sice s rodiči a svými blízkými, kteří jsou už bohužel po smrti. Na druhou stranu bys ale už nikdy neviděl své přátele, kteří přebývají na Zemi."
"A další možnost?"polkl Harry a rozhodoval se. Tahle možnost se mu zamlouvala, jenže nechtěl Rona a Hermionu opustit..
"Můžeš žít a oživit libovolný počet tvých blízkých. Ale lord Voldemort by měl také tuto volbu a docela určitě by si povolal Salazara Zmijozela a další své zlé předky na pomoc. Ale je tu i třetí možnost. Můžeš žít a nechat své rodiče tady. Vrátit se zpět ke svým přátelům. Touhle volbou bys okamžitě zničil lorda Voldemorta. Rozhodni se, předně ti sem ale někoho pošlu."
Osoba s tichým PUF! zmizela a místo ní se tu objevili tři lidé. Dva muži a žena.
"Harry,"usmál se muž s černými vlasy, které mu dříve elegantně spadaly do čela. Teď však vypadaly, jako by se o ně někdo celá dlouhá léta nestaral, což taky byla pravda.
"Siriusi?"nechápal Harry. "Co se to.."
"Jak ti jistě Strážkyně Osudu řekla, jsi mezi životem a smrtí, synu,"promluvila Lily Potterová. Harry jen ztěží zadržoval slzy, zatím se mu to dařilo.
Harry na to nic neřekl. Měl pocit, že když promluví, rozbrečí se.
"Ale ty máš na výběr, na rozdíl od nás,"pronesl Sirius optimisticky, ale pohled, který mu Harry věnoval ho umlčel.
"Jo, to jsem slyšel,"ušklíbl se Harry. "Jedna lákavější než druhá."
"Ale musíš se rozhodnout, Harry,"poprvé promluvil Harryho otec, James Potter.
"Ale jak? Nemůžu.. už jenom pro ostatní nemůžu umřít. Chtěl bych vás dolu vzít s sebou, ale nemůžu.. chci tu zůstat, ale musím zpátky,"teď už se Harry nepokoušel slzy zadržet. Muselo to nějak ven.
"Harry, my tě chápeme. Kdybych byl já na tvém místě, taky bych si nevěděl rady. Ale.."
"..musím se rozhodnout,"dokončil Harry a bezvládně se sesul k zemi.
Nikdo na jeho slova nereagoval. Nebylo jak..
Lily přešla místnost a sedla si ke svému synovi. Mateřsky ho objala a usmála se.
"Musíš zpátky. My budeme pořád s tebou."
"Já vím,"vydechl Harry.
"Držím ti palce, synu,"usmál se James, Lily kývla na souhlas.
"Pozdravuj Remuse a měj se, Harry. Nezapomenu.."byla Siriova poslední slova. Pak se stejným tlumeným PUF! zmizeli a Strážkyně Osudu se tu opět objevila.
"Tak jak ses rozhodnul?"položila mu otázku, kterou čekal.
"Nerozhodnul jsem se. Ale mojí povinností je žít,"hlesl Harry a čekal, co se stane.
"Jsi chytrý chlapec. Hodně štěstí, Harry Pottere. Budeš ho potřebovat,"popřála mu Strážkyně Osudu a pak se ozvalo PUF!. Místo aby Strážkyně zmizela, zmizel Harry. Tentokrát se ocitl tam, kde bylo jeho místo. Stál proti Voldemortovi, který stačil zabít polovinu Řádu, když byl Harry pryč.
Harry na ten den nikdy nezapomněl, stejně jako celý kouzelnický svět. Ten den totiž přemohl zlo a zničil lorda Voldemorta. Ale stejně byl celé měsíce potom zamlklý. Věděl, že by se měl radovat, ale neradoval se. Podruhé ztratil své rodiče, potřetí svého kmotra..
V hlavě stále slyšel jeho slova: ..měj se, Harry. Nezapomenu..
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bububu bububu | 1. února 2007 v 14:04 | Reagovat

To by mě zajímalo, kde jsi toto vyhrabala, jelikož 7. díl ještě nevyšel.

2 ** ** | 27. března 2007 v 19:19 | Reagovat

Náhodou,akorát nechápu 2 věcičky:

1) to je tvá fantazie nebo opravdu podle knížky která ještě nevyšla :-)

2)harry tedy zůstal nesmrtelným navždy?? kdyby to pak nebylo, bylo by lěhčí vrátit se zpět...jednou přece stejně zemře a s rodiči sirusem (a polovinou řádu) se stejnak setká...

3 ** ** | 27. března 2007 v 19:21 | Reagovat

Jo a ještě jedna věcička,chybička autora článku :

nakonci HPPDK (HP6) přece harry říká že do Bradavic (i kdyby se opět otevřely) už se nevrátí........ahoj :-)

4 Ashley Ashley | 30. března 2007 v 17:35 | Reagovat

No mě se tenhle článek jenom líbil. Bylo by to dobré pokračování, no proč ne?

Pro bububu a **: ne není to má fantazie, jen jsem si řekla že je to pěkný článek a byl by to dobrej "konec", to je vše: http://phyllis.blog.cz/0603/nezapomenu !!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama